14 меѓународен славистички конгрес охрид, 10-16 септември 2008 зборник од резимеа

Вид материалаЛитература

Содержание


Processing of the Czech linguistic bibliography in the past and the present
Малые славянские языки (микроязыки): статус, проблемы нормы и функционирования
Sven Gustavsson (Шведска)
Prof. Dr. Klaus Steinke (Германија)
1.5. Globalization as a trend of the development of contemporary Slavic onymia
Aleksandra Cieślikowa (Полска)
Key words
Key words
1.6. Tożsamość a język w perspektywie slawistycznej
Raymond Detrez (Белгија)
Ján Bosák (Словачка)
Hana Gladkova (Чешка)
Подобный материал:
1   ...   18   19   20   21   22   23   24   25   ...   29

Processing of the Czech linguistic bibliography in the past and the present



The first part of the article gives a short survey of the beginnings of compiling the Czech linguistic bibliography since the beginning of the 20th century and submits a characteristics of various types of contributions sent in international linguistic bibliographies (Bibliographie linguistique, The Year’s Work in Modern Language Studies, MLA International Bibliography, Bibliografia językoznawstwa slawistycznego).

The second part of the contribution deals with the contemporary compiling and processing of the Czech linguistic bibliography defining the scope of the bibliography and referring to the methodology. After the description of databases BCL and ASEP the database BCL is analysed (various types of records, the structure of records, classification, key words, annotation; searching, possibilities of preparing other bibliographical lists, printed yearbook, etc.) and the plans for future are mentioned.



    1. Малые славянские языки (микроязыки): статус, проблемы нормы и функционирования


А. Д. Дуличенко (Естонија)


Александр Дмитриевич Дуличенко (Естонија)

Статус и проблемы развития славянских микроязыков


Более четверти века, прошедших с того времени, когда была выдвинута идея славянских (литературных) микроязыков, показали, что проблематика стала объектом весьма актуального научного направления и нашла признание и свое место в мировой славистике. Разумеется, все еще остается немало нерешенных теоретических проблем, что вполне естественно, если учесть сложность самого объекта, возможности взгляда на него с различных аспектов как теории, так и практики литературного языка.

В подходе к рассматриваемому феномену, если иметь в виду проблему его статуса, следует, на наш взгляд, различать два важнейших аспекта – лингвистический и этносоциальный. Мы исходили из лингвистического понимания объекта, т. е. для нас важно было очертить признаки отдельности языкового феномена – начиная от наличия письменности и кончая выделением фонетических, грамматических и прочих его отличительных черт. Учитывая функциональную «малость» объекта, мы обозначили его (литературным) микроязыком, т. е. лингвистическим термином. Понятно, что в этнографии, демографии и проч. науках могут пользоваться и пользуются другими терминами типа языки национальных (этнических) меньшинств (групп), что для лингвистики не совсем удобно и нетерминологично. Для нас важен был также учет того, ктó стоит за микроязыком, и влияет ли этот фактор на процесс нормирования и функционирования объекта? Оказалось, что носителями и адептами микроязыков являются разные этносоциальные общности: в одном случае это народности (кашубский – кашубы, серболужицкие – серболужичане), в другом – этнические меньшинства в иноэтническом окружении (градищанско-хорватский – градищанские хорваты, помакский – помаки и т. д.), в третьем – этнокультурные региональные группы в составе автохтонного ареала (чакавский – хорваты-чакавцы, прекмурско-словенский – прекмурские словенцы и под.). В связи с этим и степень влияния этнического и этнокультурного статуса в плане укрепления и развития норм и сфер функционирования разная. В соответствии с предложенной нами классификацией литературных микроязыков, их нормативные и функциональные параметры ослабевают по мере движения от автономных микроязыков, которыми пользуются народности, к островным, а также периферийно-островным, обслуживающим переселенческие или оказавшиеся оторванными границами этнические меньшинства, до периферийных (или региональных) микроязыков, культивиремых региональными этнокультурными группами.

Развитие микроязыка подразумевает утверждение его внутренних и функциональных параметров, т. е. норм и сфер употребления. При этом нельзя «требовать» от литературного микроязыка сразу всех необходимых, в соответствии с общей теорией литературного языка, признаков: в нормативном и функциональном плане они стоят и будут стоять на разных стадиях развития; к тому же некоторые из них находятся in statu nascendi. Однако установление характерных для них типологических признаков возможно, что и предпринималось нами в ряде ранее опубликованных работ.


Sven Gustavsson (Шведска)

Slavic literary microlanguages, regional languages and minority languages

In my paper I discuss the notion Slavic literary microlanguages (SLMs) against the background of the work in the Council of Europe with its Framework Convention for the Protection of National Minorities and the European Charter of Regional or Minority Languages. The Framework Convention and the Charter has contributed to the recognition of several of the Slavic literary microlanguages as minority languages and in one case as a regional language, that is Kashubian. In some cases, however, SLMs and SLMs in statu nascendi are not recognized as minority languages or regional languages although the state in question has signed the Charter and/or the Framework Convention as for example Croatia (Čakavian), Poland (Silesian and Podhalean), the Czech Republic (Moravian), Ukraine (Rusyn), Italy (Resian). In cases where the states have not signed the Framework Convention and/or the Charter as for example Greece the situation is different. I will base my paper partly on some of the articles “The Framework Convention for the Protection of National Minorities, the European Charter of Regional or Minority Languages, Euromosaic and the Slavic Literary Micro-Languages” in books on SLMs from Tartu, among them the book “Славянские литературные микроязыки и языковые контакты” (Slavica Tartuensia, vol. VI), Tartu, 2006, р. 82–101.


Prof. Dr. Klaus Steinke (Германија)

Über Sinn und Unsinn der Kodifizierung von Kleinschriftsprachen

(Am Beispiel des Pomakischen, Kaschubischen und Banater Bulgarischen)


Mit dem Terminus „Kleinschriftsprache“ hat P. Rehder ein deutsches Äquivalent für Al. Duličenkos „литературный микроязык“ vorgeschlagen, welches hier mit Bedacht verwendet wird, weil der ihm zugrundeliegende ursprüngliche Terminus „литературный язык“ zumindest in der direkten deutschen Übersetzung mehrdeutig ist und neben der weniger geläufigen Bedeutung „Standardsprache“, vor allem auch die von „Sprache der Literatur“ erfaßt. Von „Standardsprachen“ kann man freilich in den hier näher betrachteten Fällen, Pomakisch, Kaschubisch und Banater Bulgarisch, nur bedingt sprechen. Zwar haben alle drei Idiome längst ein mehr oder weniger umfangreiches Schrifttum aufzuweisen, aber höchstens bedingt auch eine einheitliche, allgemein verbindliche Norm entwickelt.

In der einen oder anderen Form ist das Problem der Kodifizierung eines Standards für alle drei hier betrachteten Idiome in den letzten Jahren aktuell geworden und hat teilweise zu hitzigen Diskussionen geführt. Wenn auch die Ausgangsposition für die Kodifizierung jeweils sehr spezifisch ist, erscheint ein Vergleich der drei Beispiele sehr lohnend, um typologisch relevante Invarianten und Varianten herauszuarbeiten. Da diese Frage über den engeren Kreis der Linguistik auch breiteres Interesse in der Öffentlichkeit findet, wird sie schnell mit Wertungen verbunden, wie sie in der Formulierung des Themas angedeutet und hier ebenfalls kurz erörtert werden.


1.5. Globalization as a trend of the development of contemporary Slavic onymia


Aleksandra Cieslikowa (Полска)


Ewa Rzetelska-Feleszko (Полска)

Procesy globalizacji a utrzymanie lokalnej tożsamości onimii słowiańskiej


W onimii traktowanej jako całość, tj. zbiór wszystkich ¦ w danym kraju ¦ grup i kategorii nazw własnych, obserwować można dwie równoległe tendencje: 1) procesy zmierzające do nadania onimii charakte­ru międzynarodowego, 2) utrzymywanie lokalnej, rodzimej odrębności nazw własnych. W wielu kategoriach nazw własnych ta druga tendencja dominuje; są to zwłaszcza nazwy dawno powstałe, tradycyjne. Procesy globalizacji obserwuje się ¦ w Polsce i w innych krajach słowiańskich ¦ głównie w nazwach nowych obiektów handlowych i firm oraz w nazwach internetowych: nikach i roomach. Stosunkowo mały procent imion bierze udział w fali najnowszej globalizacji. Prawdziwa globalizacja imion chrzestnych nastąpiła bowiem w przeszłości, w czasach szerze­nia się chrześcijaństwa.


Aleksandra Cieślikowa (Полска)

Globalization and Universalism as Exemplified by Proper Names in the Slavic Languages


In this article I cite contemporary contexts in which globalization does not apply to economic phenomena, but primarily to culture and a new comprehension altered in relationship to the world’s past. The concept of universality and generality of phenomena combines universalism and globalization. An altered exterior divides; anthropocentrism also unites. We can compare universalism to certain phenomena in the past, and globalization to the present day. I show the similarities and differences arising from the meanings applied to universalism and globalization, so-called universality and generality, with examples relating to the past (dithematic given names in Slavic lands, then Christian names, systems for naming areas [geographic names], the migrations of proper names), but also to the present: contemporary given names, the naming of areas, the change in several functions of proper names, the migrations of names, codification, and standardization. I emphasize the difference in the concepts of generality and universality in relation to autonomy as a component of national identity arising from history and tradition.

Key words: globalization, universalism, Slavic given names, Christian names, naming trend, geographic names, zoonymy, migration of names


Liliana Dimitrova-Todorova (Бугарија)

The Influence of Globalization on Bulgarian Chrematonyms in Comparison with Polish.


The article presents oddities of the development of the process of naming in Bulgarian and Polish chrematonymy in the face of globalization. Examined are causes and motives influencing the origins of chrematonyms in both countries. Despite globalization, such aspects were reflected as: social relations, economic policy, marketing strategy, psychological motivation, the owner’s relationship to object and customer, fascination with foreign names. The semantic analysis conducted allowed division into groups and subgroups of chrematonyms with similar characteristics.

Key words: firmonyms (names of firms), globalization, Europeization, internationalization


Milan Harvalík (Чешка)

Nové tendence v rozvoji současné české onymie


Na vzniku a vývoji jednotlivých vlastních jmen i onymických systémů všech jazyků se vedle jazykových faktorů vždy výraznou měrou podílely i vlivy mimojazykové, především společenské. Nejinak je tomu i v současné češtině. Soubor vlastních jmen existujících a užívaných v českém jazyce prochází v posledních letech významnými změnami, při podrobném zkoumání je však zřejmé, že jejich intenzita a dynamika se u jednotlivých skupin a podskupin proprií projevuje nestejně.

V tomto příspěvku jsou podrobně sledovány nejvýznamnější skupiny proprií, jimiž jsou antroponyma, toponyma a chrématonyma, a ty jejich hlavní podskupiny, u nichž se zvláště silně uplatňují nové tendence v jejich rozvoji. Pozornost je mj. věnována silné míře pronikání cizích rodných jmen do češtiny, ať už vlivem migrace či módy, začleňování cizích příjmení do českého deklinačního systému, tendencím v přechylování/nepřechylování ženských příjmení, změnám v toponymech (především v urbanonymech), konkurenci mezi užíváním exonym a endonym a novým impulsům stimulujícím mohutný rozvoj české chrématonymie.

Velký důraz je kladen na analýzu vztahu vlastních jmen k jazykové kultuře, jejich standardizaci, kodifikaci a postavení ve spisovném jazyce a v neposlední míře i sociolingvistickým a legislativním aspektům uplatňujícím se při užívání vlastních jmen.


1.6. Tożsamość a język w perspektywie slawistycznej


Stanisław Gajda (Полска)


Галина Нещименко (Русија)

Феномен культурно-языковой идентичности и его роль в истории этноса


1. Набор и конфигурация компонентов, составляющих понятие этнической самоидентификации, в истории этноса варьируются, причем главенствующую роль играет язык как важнейшее коммуникативное средство, основной хранитель культурно-исторической памяти, средство фиксации результатов духовного освоения действительности.

2. Исторически изменчива и интерпретация самого языкового феномена: на ранних этапах он воспринимается как недифференцированное целое и лишь позднее осознается его членение на формы существования, в числе которых со временем доминирующее положение занимает литературный язык. Понимание значимости последнего для цивилизационного развития славянства стало движущей силой эпохи национального возрождения.

3. Эволюция культурно-языковой компоненты этнической самоидентификации обусловливается соотношением тенденций интеграции и дифференциации. Их целенаправленное форсирование является пагубным для судьбы этноса.

4. На современном этапе, характеризующемся усилением глобализации, важно, в каком объеме сохраняется культурно-языковая идентичность: идет ли речь лишь о сохранении ранее созданных артефактов или же о полноценном существовании этноса. Сужение репрезентативных функций литературных языков (включая ограничение специальной терминологии), ведет к интеллектуальной деградации этноса, возникновению внутреннего генерационного разрыва. Неадекватной представляется и подмена понятий этническая общность и экономическая общность, что нередко отмечается в исследованиях.


Raymond Detrez (Белгија)

Език и литература в ромейската общност


Основавайки се на наблюденията на историци като Антони Смит и Ерик Хобсбаун върху преднационалното общество, авторът предлага едно преразглеждане на традиционните представи за балканската православна общност под османска власт през XVIII и първата положина на XIX век. Оказва се, че тя представлява една кохерентна и доста хомогенна, надетническа общност, оформила се въз основа на православното християнство и отговаряща на критериите с които Хобсбаун определя протонацията. Между най-важните от тези критерии са общо наименование, обща територия, общи политически и религиозни институции и общи език и литература. Тази общост може да бъде наречена “ромейска”, в смисъл на православната общност, продължаваща византийските религиозни и културни традиции, а то в рамките на Османската империя.

Настоящето изследване се съсредоточава на фунциите на гръцкия като надетнически, “ромейски” език сред членовете на очертаната общност, и на ползването му в ромейската литература, т. е. общата православна и балканската просвещенска литература на гръцки. Разглеждането на фактите от ромейска гледна точка води към нов модел за разбирането на балканската преднационална общност, който ни се струва по-приемлив от предлагания от традиционната етноцентрична гледна точка.


Ján Bosák (Словачка)

Национальная идентичность «пораженная» глобализацией


Европейский Союз, общество независимых государств и свободных граждан, имея в виду «различия в единстве» считает важнейшим императивом сохранение культурного наследства отдельных национальных культур государств - членов Евросоюза как исходную точку формирования европейской идентичности. Но в пределах интеграции и глобализации отсутствует адекватное внимание к специфической обстановке в истории славянских языков. И в настоящее время играет важнейшую роль отношение жителей к своим национальным языкам. По традиции национальные языки в славянских странах на первом месте выполняли преимущественно символическую, репрезентативную функцию, а только в настоящее время значительно преобладает коммуникативная функция. Из-за этих причин возникают отрицательные настроения против глобального влияния английского языка и как будто направления к одноязычности. В истории всегда определенные языки экспандировали (например латинский, французский языки). В настоящее время мы свидителями огромного воздействия (давления) английского языка. Решать эту проблему должны не только лингвисты, но на первом месте государства.


Hana Gladkova (Чешка)

IDENTIFIKACE JAZYKA JAKO OBRAZ IDENTIFIKACE NÁRODA (symboly, nástroje, postoje a realita)


Popis aktuálních procesů ve vývoji jazyka, jazykové situace a jazykové politiky u slovanských etnik, které dosáhly státní samostatnosti v období po r. 1990 již dovolují zkoumat, jakou roli sehrává v procesu národní identifikace jazyk ve funkci jejího symbolu a nástroje. Je možné přistoupit ke srovnávací analýze a některým zobecňujícím závěrům, a to ve dvou směrech.

1. Porovnání aktuálního vývoje s vývojem národních hnutí v 19. století (východiskem je česká situace). Vzhledem k tomu, že vývoj v 19. století lze pozorovat včetně výsledků sociálních procesů, je možné zkoumat podmínky a okolnosti této úspěšnosti i z hlediska aktuální situace.

2. Srovnávací popis vybraných aspektů aktuálního vývoje jazykové otázky v Bělorusku (v konfrontaci s vývojem ukrajinským) a v Bosně (v konfrontaci s vývojem v bývalém jugoslávském prostoru).

Analyzují se společenské postoje k jazyku a jejich uplatnění v jazykovém programu především z hlediska stanovení cílů a jejich konfrontace s realitou. Zkoumá se vztah národního jazyka osamostatňujícího se etnika k jazyku státní administrativy, který se z funkčního hlediska přirovnává k postavení jazyka vládnoucí většiny v 19. stol. Vedle analýzy funkční (distribuce jazyků podle typu komunikace komunikačních sfér) je relevantní též popis vztahu formy těchto jazyků (blízká příbuznost běloruštiny a ukrajinštiny a ruštiny). V případě bosenském se analyzuje legislativa jazykové diferenciace. Dalším aspektem analýzy jsou nástroje zavádění prestižního útvaru národního jazyka do komunikace, výběr jeho formálních parametrů (kodifikační zásahy), v případě běloruském především s ohledem na reálné komunikativní fungování ve vztahu k symbolickým funkcím.


Jan Kořenský (Чешка)